Šedesát jar

Šedesát jar a dlaně pořád hřejí,

učilas mě lásce, co se nevzdává —

od rádia v kuchyni po lampu v předsíni

jsi tichá píseň, co nám sílu dává.

Tak na tebe, ty tichá odvaho,

na každou svíčku, každé mávnutí —

kdyby láska byla písní, zní právě takhle,

šedesát jar v jednom objetí.

Pořád mi říkáš „zlato“, když něco spletu,

a právě tam jsem doma nejvíc, věř mi;

nejklidnější člověk v každé bouři světa,

důvod, proč je celý dům tak teplý.